Rudolf Zukal

V prosinci 2010 zemřel významný fotograf Rudolf Zukal, který svoji profesní i uměleckou činnost úzce spojil s městem Moravská Třebová, ačkoliv se tu nenarodil. Jeho posledním významným počinem bylo založení a organizace fotofestivalu, na který se sjíždí umělci z celé republiky i ze zahraničí.

 

Rudolf Zukal se narodil v roce 1935 v Holštejně na Blanensku. Později se s rodinou přestěhoval do Rychnova na Moravě, přiženil se do Starého města, odkud do

Moravské Třebové nebylo příliš daleko. K fotografování se dostal až v třiadvaceti letech, během vojny. „Do té doby jsem neměl představu, čemu bych se mohl věnovat. Vyučil jsem se stolařem a ve volném čase se zabýval parašutismem. Po sňatku jsem dostal ´za úkol´ zvolit si jiný koníček než skákání z letadla, zvítězila právě fotografie. Když jsem zjistil, že i v tomto oboru je možný jistý předpoklad růstu, vystudoval jsem brněnskou Školu výtvarné fotografie a jako nástavbu Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze,“ vysvětloval mi Zukal na jaře 2008.

Rudolf Zukal se zabýval výtvarnou fotografií. Jeho nejoblíbenějším a nejfotogeničtějším místem v okolí Třebové bylo Srnčí, které označoval za velmi romantické. Každý rok pořádal minimálně jednu výstavu. Připomenout můžeme například tu z roku 2008, která se jmenovala Žena od kolébky po zralý věk.

Fotografování však pro něj na dlouhou dobu zůstalo pouze koníčkem. Jak Zukal tvrdil, žít ve větším městě, které by netrpělo nedostatkem médií a možností okamžité publikace, stala by se pro něj tato činnost „regulérním“ zaměstnáním. Takto přes dvacet let působil jako aktivní člen fotokroužku, byl jedním z pořadatelů soutěže Očima mládí a obesílal různá periodika, která jeho snímky zveřejňovala. Se svými fotografiemi uspěl v nejedné soutěži, v roce 1974 dokonce získal jednu z hlavních cen na mezinárodní výstavě fotografií v Sao Paulu.

První galerie se nacházela na místě dnešního baru. V roce 1985 otevřel s členy bývalého fotokroužku, Janem Maixnerem a Jiřím Kosinou, malou galerii na Cihlářově ulici. Výstavní prostory se nacházely v místě dnešního Joker klubu. Zde se umělci scházeli, navzájem se umělecky inspirovali a provozovali kavárnu, kromě toho pořádali výstavy fotografií, nejlepší z nich vybírali a posílali do soutěží. Galerie úspěšně fungovala, přesto počátkem devadesátých let zanikla. Podle Rudolfa Zukala byla činnost galerie ohrožená rekonstrukcí Cihlářovy ulice. „Kdybychom její činnost neukončili sami, pravděpodobně by velmi rychle zkrachovala,“ tvrdil Zukal.

Protože se však fotografie v Moravské Třebové rozvíjela dlouhá léta a Zukal odmítl přihlížet zániku této tradice, rozhodl se – tentokrát už sám – v roce 1995 založit Galerii umělecké fotografie (GUF). „Moravská Třebová měla po celé republice díky tomuto uměleckému zaměření vždy dobrý zvuk. Proto jsem na prvním místě cítil lítost, že by měl nastat konec,“ vysvětloval Zukal. Jako první vystavoval v galerii Jiří Kocina kolekci nazvanou Akt, kteár vyvolala ohromný zájem publika. „Tehdy fungovaly ve městě pouze dva kulturní stánky. Muzeum a GUF,“ dodává Zukal.

V čem tedy spočívala jeho činnost? Každé dva měsíce pořádal samostatnou výstavu nějakého fotografa. Vybíral si umělce místní i z opačného konce republiky, tak aby byly expozice pestré a nápadité. Za patnáctiletou historii jich návštěvníci mohli zhlédnout více než osmdesát. „Samozřejmě, někteří umělci tu vystavovali již vícekrát,“ zdůrazňoval Zukal s tím, že nejcennější pro něj byly výstavy osobností, jako jsou Karol Hrubý, Antonín Hynšt či Miroslav Stibor. „V současnosti se galerie mezi fotografy těší tak pozitivního jména, že oni sami se hlásí o to, aby tu směli vystavovat. Vedu si přesný pořadník a plán na rok dopředu… Pokud mám zrovna o vystavujícího nouzi, jednoduše vyhledávám a oslovuji umělce prostřednictvím internetu.“ řekl fotograf při našem posledním rozhovoru.

Nástupu digitální fotografie se Zukal snažil vyhnout. Fotografoval klasicky a v případě, že chtěl snímek upravit, nascanoval ho a „hrál si s ním“ v počítači. Zároveň však uměl připustit výhody, které nová technologie přinesla: „Digitální fotografii bych nikomu nezakazoval, protože technika se nedá zastavit. Má fantastické výhody, především pro fotoreportéry. V reportáži je momentálně nezastupitelná. V umělecké fotografii by divák měl vždy najít něco zajímavého a ojedinělého, co jej dovede nadchnout, překvapit, aby si u ní odpočal a zároveň ji vnímal jako celistvý obraz, který na něj zapůsobí. A toho všeho lze pomocí digitální techniky, pokud ji umíte používat, dosáhnout.“

Kromě vlastní umělecké činnosti organizoval přednášky na různá témata, která vždy nějak souvisela s fotografickou činností. Za dobu existence galerie proběhly dvě národní soutěže, několik fotosoutěží v rámci bývalého okresu. A konečně, nesmíme opomenout přípravu a uskutečnění fotofestivalu, jehož samotná organizace zabere více než tři čtvrtě roku času a ze které neplynul žádný osobní příjem.

Příliš zisková nebyla ani samotná galerie. „Kdyby její provoz závisel pouze na zákaznících nakupujících obrazy, musel bych ji okamžitě uzavřít. Češi v této oblasti, jako jedné z mála, stále ještě úzkostlivě šetří. O něco lepší je situace ve významných pohraničních turistických středicích. Obecně dostáváme stále menší a menší dotace od ministerstva kultury, jedná se spíše o částky směšné a symbolické, než takové, aby pokryly náklady na akce, které patří mezi nejvýznamnější svého druhu v republice,“ posteskl si před třemi lety Zukal.