Přednáška Jaroslava Kučery

Fotograf Jaroslav Kučera, který na Fotofestivalu bude vystavovat své fotografie, bude mít během své výstavy i dvě přednášky. První přednáška bude pojednávat o fotografiích, které budou vystaveny na Fotofestivalu a přednáška druhá bude na téma Fotografové války (1914-18), což je výstava fotografií, umístěna v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě a jíž je pan Kučera autorem a kurátorem.

Výstava na válečné téma není Kučerovým prvním počinem, zabýval se jím již dříve, když před dvěma lety zrealizoval výstavu Pěšky 1. světovou válkou, která proběhla též na Pražském hradě. Nalezení kolekce válečných negativů Jindřicha Bišického tenkrát považoval za objev století. Tehdy bylo známo, že v historii fotografie není uváděn jediný autor fotografií, po kterém by zůstala zachována kompaktní sbírka z této hrůzné války.

Prakticky jediným fotografem vyskytujícím se v dějinách fotografie je uváděn slavný maďarský Francouz André / Andor / Kertész, o kterém se vědělo, že fotografoval válku, ale jeho snímky i negativy se ztratily za bolševické vlády v Maďarsku v roce 1919. Na výstavě budou vystavena díla čtyř mužů, kteří dokumentovali průběh války. Prvním z nich je dílo Gustava Brože, leutnanta rakousko-uherské armády, který fotografoval převážně na ruské frontě. Díky upozornění od fotografa a novináře Josefa Mouchy se Kučera dostal k bedně plné negativů a kopií vojáka, fotografa Jana Myšičky z Leškovic, která byla po třicet let uchována kdesi na půdě.



Tyto dva naprosto unikátní soubory na výstavě doplňují fotografie Karla Neuberta, jehož negativy má v archivu jeho vnuk, fotograf Jan Neubert. Posledním fotografem je Jenda Rajman, původem umělecký knihař, po němž se dochovaly jen originální pohlednice, které posílal dom domů rodičům a své milé. Na fotografiích nejsou viděny žádné důsledky násilí, snad jen pohřby na snímcích Brože nebo Rajmana připomenou dobu války. Všichni fotografovali každodenní vojenský život, jehož byli sami součástí. Tito čtyři čeští váleční fotografové spolu s Jindřichem Bišickým svojí výstavou na Pražském hradě posunuli dějiny světové fotografie o velký kus dopředu a zaplnili prázdné místo na fotografické mapě.