Markéta Luskačová / O smrti, o koních a jiných lidech

luskacovaPro Markétu Luskačovou je charakteristické, že se svými tématy vždy zabývá soustředěně a dlouhodobě. Už rané soubory, jako byly Poutníci či Horská vesnice Šumiac, zpracovávala autorka ne dny, ne měsíce, ale léta. Také soubor fotografií z masopustů, nazvaný O smrti, o koních a jiných lidech, fotografuje Markéta Luskačová od roku 1999. Fotografie pro ni nikdy nebyla krátkodobou reflexí, nefotografovala  zvenčí. Zná ty, které zobrazuje.

Na fotografiích masopustů vidíme členy roztockého sdružení Roztoč, jejich přátele a také průvod únětických masek, se kterými se roztočtí na Holém vrchu setkávají.  Úzký vztah a obdiv k lidem, jejichž aktivity jsou pestré a dalece přesahují masopustní slavnosti, je znát. Markéta Luskačová jejich průvody nejenom zobrazovala, ale také o fotografiích s roztockými diskutovala a setkávala se s nimi nejen  během masopustů.  Vzájemnou blízkost dokresluje i čestné členství, které jí roztočtí udělili. Markéta Luskačová zobrazuje jednak nádherné výtvarně propracované masky, které roztočtí vytvářejí, jednak ty, kdo stojí za nimi.

Jsou zde dvě perspektivy. Divák může tyto fotografie vnímat v rovině symbolické a metafyzické, tedy v té „méně lidské“, kde maska nahrazuje individualitu jednotlivce. Masopustní veselí je pak rituál, který v sobě nese rovinu radosti slunovratu, ale i rituál magický, zčásti snad komický, zčásti plný běsů.

Smrtky, kosy, bizarní převleky nejrůznějšího druhu jsou samy o sobě vizuálně vděčné.  Ale kdyby zůstalo u nich, vznikly by jednorozměrné, byť formálně nesmírně působivé fotografie. A právě proto je tak důležitá druhá rovina: rovina odhalené lidské tváře neskrývající svou identitu a především své pocity. Fascinované tváře dětí i pohledy dospělých zmnohavrstevňující tyto fotografie. Obecnost symbolů světa masek je konfrontována s individualitou člověka. Nereálně krásná konstrukce magického, morbidně frivolního světa masopustu je protkána pocity, které se odrážejí ve tvářích účastníků. Můžeme to nazvat principem masky a nemasky. Koňská hlava je pozvednuta a pod ní se objevuje dětská tvář, jinde rysy tváře prospívají zpoza závoje.

Mnohavrstevná je ostatně i vizuální forma. Soustředěné fotografie se středovou kompozicí se střídají s fotografiemi, kde probíhá několik dějů najednou. Černobílé fotografie byly často pořízeny na hranici světelných možností. Citlivý materiál i nutný způsob vyvolání vytváří hrubé zrno a kontrastní tonalitu. Ta navozuje značnou míru syrovosti a opravdovosti. Někde Smrtce v její děsivosti nebo lidským očím v jejich zamyšlení přináleží tato drsná černobílá, jindy je barevný mumraj maškar vydělen z hluboké tmy noci ostrým světlem a jeho křiklavost divoce září. Oboje je silně iluzivní a je to velmi reálný magický svět.

Robert Silverio

http://www.marketaluskacova.com