Ivan Pinkava

pinkava

Výstava svým způsobem volně navazuje na právě probíhající výstavu [Antropologie] v brněské Fait gallery MEM. která má ovšem sevřenější podobu. Výběr vystavených fotografií pro Fotofestival Moravská Třebová je určen možnostmi vystavního prostoru a je tak vědomě rozvolněnější než obsahově přísně sevřená instalace v Brně. Proto se zde také objevují i práce starší vedle prací zcela aktuálních. Některé zde vystavené fotografie jsou v Čechách k vidění vůbec poprvé.

pinkava

Ivan Pinkava netvoří v uzavřených cyklech a své fotografie ani takovým způsobem neprezentuje. Vlastní univerzum, které si určuje podle aktuálních preferencí a výzev prostoru, následně rozprostře pro daný galerijní „reliéf“.

Jeho výstavy tak vždy získávají podobu jakýchsi otevřených pulzujících struktur, v kterých je přítomná stopa výstav minulých a zárodek těch budoucích.

Lucia Lendělová

 

Pokud bychom Pinkavovu tvorbu vnímali lineárně, jako cestu, pak tu dochází k pozoruhodnému jevu. Dominantní, sebestředná, pohledově maximálně exponovaná lidská figura ze starších děl se proměňuje. Stává se epizodickou, nebo zcela mizí. Vytrácí se. Zbývají po ní pouze různé otisky v prostoru. Paměťové stopy. Pokud zvolíme čtení nelineární, v tomto případě patrně vhodnější, zjistíme, že epicentrum autorova myšlení, kolem kterého se středově pohybuje v různých prstencích Pinkavova obrazotvornost a s ní volená ikonografie, je zcela nehybné. Že je to jakýsi stanovený, pomyslný pevný bod ve vesmíru, kolem kterého probíhají autorovy sondy do oblasti lidské pomíjivosti. Otázky, které se zde kladou, se týkají neustále potvrzované lidské smrtelnosti i naděje na její překonání, víry v nesmrtelnost.

Petr Vaňous

 

Přelomovým bodem, zónou nikoho, hraničním přechodem, je tu akt smrti. Zkušenost, kterou nelze v běhu lidského života obejít, z které se nelze vyplatit ani ji jinak vytěsnit z vědomí. Je to konec jedné lineární časové úsečky, za kterou nastává tma a ne-vědomí.

Petr Vaňous